Přijedete z dovolené a váš podřízený si s vámi dá schůzku, na které vám předá výpověď. Jste překvapeni, protože jste nic podobného nečekali. Vždy, když jste se s ním o práci bavili, byl spokojený a nic ho netrápilo.
Tuto situaci jsem zažila několikrát. Sama v roli vedoucího a také v roli pozorovatele. Ani jednou mě nenapadlo, že by k tomu mohlo dojít.
Když jsem zpětně analyzovala, proč jsem ani jednou výpověď nečekala, přišla jsem na tři hlavní důvody. A jeden bonusový vám k tomu ještě přidám.
Zpětně si uvědomuji, že hlavní důvod, proč jsem vždy byla překvapená je, že jsem neznala osobní touhy svých podřízených. Řešila jsem s nimi jen práci a pracovní ambice. Osobní touhy zůstávaly mimo můj zájem.
Téměř pokaždé, když jsem zjistila, že někdo dal výpověď a nikdo to dopředu netušil, byly za tím osobní touhy. Protože pracovní touhy manažer se svým podřízeným řeší pravidelně. Ví, kam se chce podřízený posunout, zda ho práce baví, zda se chce něčemu dalšímu v oboru naučit apod. Jenže už neřeší osobní touhy, přijde mu to moc osobní téma na probírání. A tak ho nenapadne se zajímat o to:
Nic z toho se obvykle neřeší v rámci pravidelných rozhovorů. Aspoň já to tak nedělala. Přišlo mi to nedůležité pro práci a moc osobní na to, abych se na to ptala.
Jenže pak jsem se nemohla divit, že mi podřízená přinesla výpověď s tím, že místo finančního analytika jde dělat au pair v USA. Chce se lépe naučit angličtinu a poznat svět a je to pro ni momentálně důležitější než zajímavá práce ve skvělém týmu. V takovém případě vůbec nic nenaděláte, podřízeného těžko přesvědčíte, aby zůstal.
Do týmu jsem si ráda vybírala lidi, kteří byli čerstvě po škole nebo měli jen malou praxi. Přišlo mi jednodušší je naučit všemu, co potřebovali, než je složitě odnaučovat tomu, co se během své pracovní kariéry naučili a co mi nevyhovovalo. Věděla jsem, že je naberu za relativně malý peníz a dva roky mám klid, než se rozkoukají a budou mi chtít utéct za vyšší pozicí nebo lepší nabídkou.
Jenže toto uvažování mělo jednu poměrně zásadní díru. Mladý člověk po škole obvykle nemá moc jasno v tom, co chce dělat. Sice něco málo pozná na brigádách nebo během krátké praxe, nicméně je potřeba počítat s tím, že práce u vás je jednou z jeho prvních pořádných prací a že si může kdykoliv uvědomit, že mu tato práce nesedí.
Nepředejdete tomu ani tím, že na pohovoru práci detailně popíšete, kromě pozitiv zmíníte i negativa práce a kandidátovi ukážete příklad denní náplně práce. Realitu stejně pozná až bude skutečně pracovat a bohužel až tehdy taky zjistí, zda mu práce vyhovuje nebo ne. A když ne, půjde hledat štěstí jinde.
V zahraničních firmách je zvykem mít s podřízeným pravidelné společné schůzky (1-1 neboli jeden na jednoho). V rámci nich se krom jiného probírá i kariéra podřízeného. Není to samozřejmě na každé schůzce, ale minimálně jednou za půl roku je dobré se podřízeného vyptat na to, jak je s prací spokojen, co by se chtěl nového naučit a kam by se chtěl posunout dál. A pak s tím dál jako manažer pracovat.
Můžete mít podřízeného, který se zdá být spokojený. I když se ho ptáte na pracovní i soukromé touhy, nikdy vám neřekne nic, co by naznačilo touhu odejít. A pak přijde s výpovědí.
Jsou lidi, typicky extroverti, kteří nemají žádný problém vám sdělit své touhy a přání. Naopak vám toho sdělí tolik, že nevíte, co z toho je pro ně to zásadní a čemu nemusíte věnovat pozornost. :)
Naproti tomu u introvertů se musíte hodně snažit, abyste z nich dostali nějakou informaci. Zdají se být spokojení, ale zdání může klamat. Snažte se je rozmluvit. Mluvte třeba o svých touhách a doufejte, že se sami přidají. Nebo se snažte udělat závěr z konverzace o jiném tématu a jen si ho s nimi potvrdit. Každopádně to nevzdávejte, introverti jsou totiž nejčastěji ti, kteří vás svou výpovědí překvapí.
Teď jste zjistili jen tři věci z mnoha, kterým musíte věnovat pozornost, chcete-li si udržet své podřízené. Vlastně tohle je jen pomyslnou třešničkou na dortu. Ten dort jako takový spočívá v každodenní práci s podřízenými tak, aby jim s vámi bylo dobře. Aby jejich pracovní touhy byly naplněné a oni tak neměli potřebu hledat jiné místo, kde by jim bylo lépe.
Na vaší každodenní práci záleží nejvíc. V čem ta každodenní práce spočívá? To se dozvíte tady. >>>