Máte v týmu někoho, kdo nepracuje tak, jak byste od něj očekávali? A chcete to řešit a ideálně opravdu vyřešit?
Předtím, než na podřízeného vybafnete, že něco dělá špatně, je dobré se na to důkladně připravit. A tou přípravou nemyslím jen to, co mu řeknete a co po něm budete chtít. Je dobré jít o krok zpět a začít u sebe.
Když jsem převzala tým pod svém šéfovi, měla jsem dvě neobsazené pozice. Proto jsem byla v neustálém shonu a neměla jsem čas s podřízenými řešit jejich chyby a dotazy, přestože jsem se snažila si na to najít čas.
A když už těch chyb a nechtěných výsledků bylo moc, měla jsem chuť seřvat kohokoliv za cokoliv. Většinou jsem se ovládla a nikdo to neschytal. Ale vřelo to ve mně dost a určitě to bylo na mém jednání a chování znát.
Právě na tom jsem si uvědomila, že i když není času nazbyt, je nutné řešit chybovost podřízených a také se podívat na to, jestli to nejsem já, kdo tu chybovost zapřičinil.
Nejprve si uvědomte, co přesně chcete podřízenému vytknout. Co podle vás dělá špatně. A jaké to má důsledky.
Teď si uvědomte, jestli nemůžete mít na té chybě i svůj podíl:
Někdy je bohužel chybovost podřízených naše vina, i když to samozřejmě neděláme záměrně.
Upřímně si odpovězte na tyto otázky. Pomůžou vám vést rozhovor s podřízeným neutrálně a efektivně.
Rozhovor totiž povedete jinak, když se jedná o první chybu tohoto druhu a jinak, když je to opakující se chyba a už jste ji s podřízeným rozebírali. V druhém případě budete muset navázat na ten první rozhovor a najít příčinu toho, proč se minul účinkem.
Jestli jste tuto chybu s podřízeným ještě neřešili, nenecháte se strhnout k zobecnění typu „ty to stále děláš blbě“. Protože pokud jste mu to ještě neřekli, tak takovéto vyjádření je nejen neférové, ale hlavně vašemu podřízenému dává signál, že je jedno, co udělá, protože vy to stejně budete posuzovat svoji neférovou optikou.
Připravte si konkrétní postup, jak to má být správně. Jak s tím budete spokojeni.
Tady se prosím nenechte strhnout svou představou ideálního provedení. Připravte se i na možnost, že jiné než vaše provedení může být stejně kvalitní, ne-li lepší. Proto svůj ideální postup mějte připravený a nabídněte ho, ale předtím se klidně zeptejte, jak by to udělal podřízený, když už je poučen o tom, proč je jím použitý postup špatný a jaký má být výsledek. Nechte ho samotného vymyslet vhodné řešení.
Teď máte všechno připraveno a můžete jít na rozhovor.
Sedněte si s podřízeným někam do zasedačky, mimo ostatní podřízené a kolegy.
Vytknutí chyb je nejlepší dělat vždy mezi čtyřma očima.
Je pravděpodobné, že z něj nic kloudného nedostanete, ale tento krok vám někdy může přinést skvělý aha moment, kdy se dozvíte něco, na co byste sami nepřišli.
Kromě toho je toto projevem respektu k práci a přemýšlení podřízeného a respekt je něco, co chcete ve svém týmu podporovat. Protože váš respekt k podřízeným = respekt podřízených k vám.
Tento krok bude mít různou podobu u různých podřízených. U těch méně zkušených a zdatných pravděpodobně skončí tím, že podřízený nic nevymyslí sám a místo toho mu přednesete vaše řešení jako to jediné správné.
Zkušený a zdatný podřízený však může přijít na neotřelé řešení a na vás je, abyste ho posoudili a buď ho z relevantního důvodu zamítli (a samozřejmě vysvětlili proč ho zamítáte) nebo povolili.
Při všech zpětných vazbách (a toto zpětná vazba je) platí, že hodnotíte výkon podřízeného. Nikdy ne jeho samotného, ale práci, kterou dělá.
Stejně tak platí, že uvádíte konkrétní úkoly, výsledky, u kterých jste našli chybu. Nikdy nezobecňujete, i když je to lákavé a méně pracné na zdůvodnění.
Jsou to všechno naprosto normální strachy, které si každý manažer prožije mnohokrát. Nenechte se jimi zastrašit a jděte do toho, protože jedině tak se to naučíte a zbavíte se chybovosti.
Máte další tipy, jak řešit chybovost podřízených? Řešíte to jinak než já? Napište mi to do komentářů.