Konflikty v týmu jsou hrozbou pro výkonnost a loajalitu. Když se neřeší, dokáží tým kompletně rozložit. Ve finále v něm zůstanou jen ti, kteří si nedokáží najít práci jinde. Ostatní odejdou.
Jeden z mých podřízených byl prudič. Moc práce. Málo peněz. Nudná práce. Špatní šéfové. Prostě vše podle něj bylo špatně.
Já takové chování nemám ráda a proto jsem zakročila a dala podřízenému najevo, že toto pro mě není akceptovatelné, že se můžeme bavit o konkrétních věcech, ale spolu mezi čtyřma očima a ne otevřeně v celém týmu. Protože jsem si nechtěla nechat otrávit celý tým, stačil mi bohatě jeden otrávený podřízený. 🙂
Nejlepší je ale takovým situacím předcházet a vůbec se do nich nedostat.
Už na pohovoru si dejte pozor na ty kandidáty, kteří jsou až přehnaně samostatní a sebejistí. Ptejte se jich, jak vycházeli s kolegy. Chtějte znát jejich chování v konkrétních situacích, ne jen obecné ujištění, že s každým vychází dobře.
Nejspíš už nějaké podřízené máte a tak musíte pracovat s tím, co máte k dispozici. Takže jak na to?
Otevřeně svému týmu řekněte, že preferujete spolupráci s vámi i mezi sebou navzájem. Že když bude mít někdo jiný názor, tak že ho má otevřeně říct. Že si ceníte toho, že najde odvahu a svůj názor sdělí. A že pak očekáváte (a budete podporovat) konstruktivní diskuzi, která povede k nalezení nejvhodnějšího řešení.
Na pravidelných schůzkách s jednotlivými podřízenými se ptejte, jak se podřízenému spolupracuje s ostatními (i s vámi).
Chtějte znát, co ho trápí. Konflikty totiž nemusí být pro vás viditelné, přestože o nich ví celý váš tým kromě vás.
Nečekejte ale, že vám podřízený vždy odpoví. Když bude cítit důvěru ve vás a v to, že o něj a jeho problémy máte opravdový zájem a nemávnete nad tím rukou, tak vám upřímně odpoví. V opačném případě se bude odpovědi vyhýbat nebo mlčet.
Nemůžete čekat, že se vaši podřízení budou chovat tak, jak to od nich vyžadujete, když se vy sami podle toho nechováte. Váš příklad je v tom zásadní a dokáže spolupracující podřízené navést na kýženou cestu.
Bohužel ani váš příklad nedonutí prudiče a nespolupracující osoby k nevyvolávání konfliktů. U těchto lidí je potřeba zakročit rázně a co nejdříve. Nenechat to dojít do stádia, kdy vám otráví nebo rozhádají většinu týmu. To už se pak těžko dává dohromady.
Z mé zkušenosti vyplývá, že je ideální prudičům mezi čtyřma očima říct, co od nich čekáte, a pak jim to pravidelně připomínat a dávat jim zpětnou vazbu, jak jejich chování hodnotíte.
Ti, co chtějí spolupracovat, to ocení a rychle se srovnají. A u těch nespolupracujících vám nezbývá nic jiného, než je pravidelně usměrňovat, aby vám neohrozili fungování zbytku týmu, popřípadě se s nimi rozloučit.
Teď vás chci povzbudit. Protože ono se to hezky píše, i se to může hezky číst, ale mnohdy nám chybí odvaha jít do jasného konfliktu s podřízeným.
Můžeme se bát toho, že nám dá výpověď (jako jsem se bála já) nebo že bude ještě prudit ještě víc.
Jenže když do toho nepůjdeme, situace se stoprocentně nezlepší. Když do toho půjdeme, šance na zlepšení je 50 %.
Mně tehdy pomohlo si ujasnit, jaké chování od týmu očekávám. Vlastně mě to donutilo sepsat pravidla chování týmu, které jsem pak zahrnula do celkového očekávání pro každého člena týmu. Na základě toho jsem je pak hodnotila a toto hodnocení mělo vliv na navyšování platu, kariérní postup, odměny apod.
Pomohl vám tento návod? Dejte mi o tom vědět likem nebo komentářem.