Co bych s dnešními zkušenostmi poradila svému začínajícímu manažerskému já?

V prvních měsících mé manažerské kariéry jsem vůbec nevěděla, kde mi hlava stojí. Neustále jsem řešila nějaké hořáky a právě vypadnuvší kostlivce ze skříně. Lítala jsem od jedné záležitosti ke druhé a myslela si, jak jsem výkonná a jak to dělám dobře, když mi ta práce relativně odsýpá.

Vlastně jsem pokračovala v zajetých kolejích z původní pozice jen s tím rozdílem, že jsem trochu svého času věnovala týmu.

Jenže mi vůbec nedocházelo, že trocha času nestačí. Že je sice hezké, že na svůj tým deleguji práci, kterou sama nejsem schopná stihnout, ale u toho to zdaleka nekončí. Že místo výkonné síly jsem nyní manažerkou a mám naprosto jinou náplň práce než předtím. A že můj permanentní nedostatek času s tím úzce souvisí:

• Že samotným děláním práce sice úkoly ubývají, ale já bych spíš měla trávit čas vymýšlením, jak úkoly minimalizovat, delegovat, automatizovat nebo zjednodušovat. Aby se mně i mému týmu uvolnil čas na dělání dalších úkolů.
• Že bych měla svůj tým rozvíjet, aby byl schopen bez mé pomoci zvládat čím dál tím složitější úkoly.
• Že bych si měla určit priority v návaznosti na svou vizi, kam chci své oddělení posunout, a ne jen podle toho, jak moc na mě kdo tlačí, a co se mně samotné chce dělat.

Co bych s odstupem času udělala jinak?

Kdybych mohla vrátit čas a s dnešními zkušenostmi jsem se znovu ocitla na začátku své manažerské kariéry, udělala bych spoustu věcí jinak. Ty nejzásadnější by byly:

• Vyhradila bych si čas na přemýšlení

Přestože jsem tehdy opravdu nestíhala, měla ze čtyř podřízených dva a oba poměrně nezkušené (jeden hned po škole a druhý s rokem praxe), vyhradila bych si každý den čas na přemýšlení. Klidně bych se v práci někam uklidila, aby mě nikdo neotravoval a v klidu si sesumírovala, co je opravdu důležité a co ne vzhledem k vizi, kterou mám.

• Nesnažila bych se vynalézat kolo

Povýšením do manažerské pozice jsem byla hozena do vody a bylo ode mě očekáváno, že sama začnu plavat. Nikdo mi neřekl, co mám dělat, nikdo se se mnou nepodělil o své manažerské know-how, nikdo mi nesdělil priority, kterých bych se jako nový manažer měla v začátcích držet.

A tak jsem si na to postupně přicházela sama místo toho, abych si vydupala manažerské školení nebo mentoring. Byla jsem tak zaneprázdněná, že mě ani nenapadlo si o vedení lidí sehnat nějakou literaturu. S dnešními zkušenostmi bych obětovala část svého volného času na najití a přečtení literatury pro začínající manažery, protože bych si tím ušetřila mnoho přešlapů a času.

• Tlačila bych svého šéfa k prioritám

Jako hodná a ambiciózní holka jsem přijímala všechny úkoly tak, jak mi je šéf zadal. I ty, které byly zbytečné. I ty, které by počkaly. Vůbec jsem nevytvářela protitlak a netlačila svého šéfa k minimalizaci požadavků, díky čemuž bych se mohla soustředit na potřebné manažerské činnosti místo operativy.

Snažila jsem se mu dokázat, že jsem na manažerském místě správně a trochu nesmyslně to dělala tímto způsobem.

• Neočekávala bych od svého týmu vždy jen perfektní výkon

Jsem perfekcionista, a proto jsem na svůj tým kladla vysoké nároky. Vyžadovala jsem od nich naprosto bezchybnou práci, uvažování na úrovni mnohem zkušenějších a pochopení a osvojení nových znalostí rychlostí blesku. Vůbec jsem ale nerozlišovala, že někdo ten potenciál má a jiný ne. Nedokázala jsem své očekávání přizpůsobit schopnostem jednotlivých podřízených. A tím jsem ty méně schopné samozřejmě dokonale otrávila.

A co můžete udělat vy?

Můžete se poučit z mých chyb. Jak už jsem psala, nemusíte znovu vynalézat kolo jako já. Dejte si tu práci a najděte si na internetu stránky, kde načerpáte zkušenosti ostatních manažerů. Za sebe vřele doporučuji Business Leaders a Forbes. Nebo se poohlédněte na zahraničních webech.

A jestli hledáte kompletního průvodce pro vaše manažerské začátky, najdete ho tady. >>>