Vyhoření jsem si vždy spojovala s lidmi, kteří byli ve své pozici už pár let. Ale vlastní zkušenost mě přesvědčila o opaku. Vyhořet se dá po poměrně krátké době v určité pozici. Stačí jet na vyšší výkon, než tělo snese, a jste tam.
Po dvou měsících od povýšení do manažerské pozice v GE Money Bank jsem skončila s týmem o 2 lidech místo o 4. Práce bylo dost pro plně obsazený tým, takže ve 2 to bylo opravdu zoufalé.
Najít vhodné kandidáty pro dvě volné pozice se mi podařilo až po 4 měsících, takže jsme to 4 měsíce táhli jen ve třech včetně mě.
Bylo to nejnáročnější období mé pracovní kariéry. Nepolíbená vedením lidí jsem zastávala funkci manažerky a zároveň dvou chybějících lidí.
Tehdy jsem si opravdu sáhla na dno svých sil. Jela jsem jak fretka a neměla žádný prostor pro odpočinek. Jen jsem se snažila si zachovat volné víkendy, protože už jsem z dřívějška věděla, že jet na plný výkon přes týden i o víkendu nezvládnu.
Z předchozí firmy jsem už věděla, co to je být na pokraji vyhoření.
V GE Money Bank jsem naštěstí do tohoto bodu nedospěla. Už mi bylo jasné, že se tam řítím a věděla jsem, že musím zvolnit.
Jenže jak zvolnit?
Mohla jsem si dovolit zvolnit, když jsem byla nově zodpovědná za celé oddělení a jeho agendu? Když bylo na mě, abych spolu s mým oddělením plnila úkoly, které se ode mne vyžadovaly? Mohla jsem svému šéfovi říct, že si potřebuji odpočinout a ať mi dá týden volna?
Byla jsem přesvědčená, že zvolnit nemůžu. Že to musím silou dotáhnout do zdárného konce a splnění všech úkolů.
A tak jsem makala.
Jediný důvod, proč jsem přežila ve zdraví, byla dvoutýdenní dovolená, která přišla uprostřed toho nejnáročnějšího půl roku. Zaplatila jsem ji hodně dlouho před povýšením a vzhledem k její ceně jsem ani neuvažovala o tom ji zrušit. Byť samozřejmě můj šéf navrhoval, že bych ji mohla aspoň posunout. 🙂
Cítíte, že už toho taky máte dost? Jedete pořád na plný plyn a doufáte, že to ještě chvíli vydržíte?
Může to tak být a taky nemusí.
Nemusíte to ale nechat dojít až tak daleko, jak jsem to udělala já, když jsem se ocitla na pokraji vyhoření. A taky nemusíte jet na drahou dovolenou, abyste měli důvod si odpočinout. 🙂
Ono totiž to odpočinutí si je o vašem rozhodnutí. Vědomém rozhodnutí se, které za vás nikdo neudělá.
Jistě máte obavy, že vás v práci nikdo nenahradí, se bez vás vše sesype nebo že ztratíte zakázky.
Nebudu vám tu mazat med kolem pusy a říkat vám, že nic z toho se stát nemůže. Samozřejmě že může.
Ale co vím naprosto jistě je, že když se zhroutíte, tak se to stane na 100 %.
Takže která pravděpodobnost hraje ve váš prospěch?
Přijdete domů z práce, sednete si před televizi nebo si otevřete Facebook a bezmyšlenkovitě na to koukáte a myslíte si, že právě odpočíváte.
Zklamu vás. Takto to nefunguje. Při efektivním odpočinku musíte vypnout hlavu (když je vaším hlavním pracovním nástrojem) a toho koukáním na film nebo Facebook nedocílíte.
Tady jsou mé tipy, jak si opravdu odpočinete:
Nebo jen výjimečně. V pátek večer vypněte upozornění na e-maily a zapněte je nejdříve v neděli večer. I když i to bych vám radila nedělat, ať máte šanci si užít ještě jeden volný večer.
Berte to tak, že abyste mohli být výkonní v práci, musíte i odpočívat. A proto je potřeba zařadit čas na odpočinek do vašeho diáře. Prostě se k tomu chovejte jako k běžnému pracovnímu úkolu. Vyhraďte si na něj čas.
Na začátku si spolu s volnem naplánujte aktivitu, kterou v tom volnu budete dělat. Třeba masáž, procházku, výlet… Prostě něco, co vám ten volný čas vyplní a nedovolí vám přemýšlet o práci, nebo dokonce pracovat. Protože zastavit se a vypnout neustálý koloběh myšlenek je náročné a pokud teď jedete na plný plyn, tak vám to nemusí hned jít. Já to ani po x letech praxe v náročných obdobích nezvládám.
Já třeba neumím vypnout. Pořád musím něco dělat nebo nad něčím přemýšlet. A proto se taky rychle vyčerpám, protože svému mozku nedám příležitost vypnout.
Snad nejznámější způsob, jak vypnout mozek, je meditace. Já osobně na ni nemám trpělivost nebo jsem k ní ještě nedozrála. Nedokážu jen tak nečinně sedět a pozorovat dech nebo myšlenky a nevěnovat jim pozornost.
Proto odpočívám aktivně. Najdu si takovou aktivitu, při které se pořádně zadýchám. Tím nemám šanci moc přemýšlet a mozek tak má čas na regeneraci.
Poslední dobou mám taky oblíbenou relaxaci ve formě pletí plevelu. Funguje to výborně, mozek se soustředí na plevel a na nic jiného a přesto si krásně odpočine. Tak kdo máte možnost, vyzkoušejte to.
Každopádně hledejte a objevujte, co je pro vás nejlepší způsob, jak mozek na chvíli vypnout. Může to být jeden z mých tipů nebo něco naprosto odlišného. Uvidíte sami.
Pro mě to byl učiněný zázrak. Beru ho za pro mě přijatelnou formu meditace. Více se o něm dočtete tady.>>>
Nejdříve se podívejte na své úkoly. Neděláte náhodou něco, co nutně dělat nemusíte? Co by mohli udělat vaši podřízení nebo co po vás nikdo nechce a nijak vás to neposouvá ve vaší kariéře?
Já jsem často dělala věci, které jsem JÁ považovala za důležité. Jenže ony byly důležité jen pro mne. Takže jsem věnovala svůj čas činnosti, kterou kromě mě nikdo neocenil. Já z toho měla dobrý pocit, ale bylo to opravdu nutné dělat za cenu toho, že jsem v práci tvrdla po pracovní době? Asi ne…
Jak to udělat, se dozvíte v Taháku pro úspěšné manažery. Stáhněte si ho zdarma zde.>>>
Normálně se seberte, běžte za svým šéfem a řekněte mu, že potřebujete jeho pomoc. Že je toho na vás moc. Odhoďte pýchu a přiznejte si, že supermani jsou jen ve filmu. My ostatní smrtelníci občas potřebujeme pomoc od ostatních.
Jestli je váš šéf jen trochu rozumný, bude rád, když ho na své přepracování upozorníte. Protože noční můrou všech šéfů je chybějící člen týmu. Když bude srovnávat stav, kdy mu onemocníte a bude muset za vás pracovat on sám se stavem, kdy vám pomůže nebo uleví, co si asi tak zvolí? Jasně že si zvolí vám pomoct nebo ulevit, protože to je i v jeho vlastním zájmu. A přesně tak mu to musíte i podat. 😉
Ale nečekejte, že on sám vymyslí, co by vám pomohlo znovu nabrat síly. To je na vás. On vám může dát nějaké návrhy, ale vy jste ti, kdo musí vědět, co je pro vás to zásadní. Jestli to je rada, jak zacházet s týmem? Nebo rada, jak udělat nějakou práci? Nebo je to odebrání části úkolů? Nastavení nových priorit? Posunutí termínů?
Když už padáte na pusu dlouho, bývá to jediná možnost, jak se dát trochu do kupy. Někam odletět a nebrat si s sebou pracovní počítač a telefon. Úplně se odstřihnout a doufat, že to tam ten váš tým nějak zvládne bez vás.
Před odjezdem na svou neodložitelnou dovolenou jsem pro své podřízené sepsala manuál, co je potřeba udělat, jak a kdy. Podřízení měli sami dokončit plán pro celou banku a neměli s tím moc zkušeností, takže návod byl nutný. Měla jsem tak jistotu, že mají vodítko a nebudou mi volat s každou prkotinou.
Nakonec mi nevolali vůbec a zvládli to sami. Možná to nebylo úplně 100 % podle mých představ, ale důležité je, že to bylo.
Teď se rozhodněte, který vyzkoušíte první a vyzkoušejte ho.
Nejhorší, co teď můžete udělat je, že nebudete dělat nic. To vám totiž nijak nepomůže.